Dolní panel: Srovnání (→ ČEP, → LXX, → MT)

Celkový popis panelu a seznam všech záložek: Dolní panel.

Záložky srovnání jsou určeny pro dvojice zarovnaných textů. Zkratka se šipkou udává, ze kterého textu pocházejí data a slova uvnitř: u hebrejského slova jde o protějšek v překladu (→ ČEP a → LXX), u českého slova o hebrejský originál (→ MT). Jako první je česká dvojice. Nabídka záložek se řídí texty vybranými v nabídce Texty ▾ a dostupností zarovnání pro danou dvojici. Záložka, pro niž vybrané slovo nemá data, zůstává viditelná v zešedlém stavu.

U slov s přímými daty zarovnání (zarovnání jde v obou směrech) odpovídá záložka srovnání v jednom kompaktním pohledu na tři otázky: co je vybraný výskyt, jak jej v tomto verši realizuje protějškový text, a jak se lemma (u hebrejského slovesa i vybraný kmen) překládá napříč celým korpusem dané dvojice.

Všechny srovnávací záložky mají stejnou kostru o čtyřech sloupcích, každý s jedinou rolí: ZDE (co má protějškový text na tomto místě), V CELÉ BIBLI · ⟨kmen⟩ (žebříček překladů), FILTR (kmen, nejistá lemmata — nebo tiché bez filtrů) a Z ČEHO SE TO POČÍTÁ (rozpis, ze kterého čísla vycházejí). Co se týká jen jedné dvojice, stojí na pojmenovaném místě uvnitř těchto sloupců, nikdy ve sloupci navíc. Cílem je zjednodušit orientaci pro čtenáře, tak aby kdo se naučí číst → LXX, rozuměl i → ČEP.

Kde to najdete: v pásu záložek dolního panelu, hned za Analýzou — u hebrejského slova Analýza · → ČEP · → LXX · Paradigma · Výskyty · Souvislosti; u českého slova čte první srovnávací záložka → MT. Na telefonu je místo pásu stránkovací lišta: tečky a jméno aktuální stránky, mezi kterými se přechází tečkou nebo posunem.

Zarovnání AI, audit hotov. Srovnání s ČEP vytvořila AI: každý výskyt přečetly dva nezávislé jazykové modely. Tam, kde se neshodly, rozhodlo pravidlo. Lidský audit pak přečetl náhodný vzorek z celého srovnání a našel chybu u 10 ze 103 výskytů, tedy 9,71 % (95% interval 4,75–17,13 %). Je to odhad chybovosti celého srovnání, ne podíl chybných protějšků u konkrétního slova. Pro měřítko: týž člověk, který stejné výskyty přečetl s odstupem dvakrát, se sám se sebou rozcházel u 14,0 % výskytů (5,8–26,7 %) — obě čísla jsou podobně velká (intervaly se překrývají), takže část toho, co audit počítá jako chybu, jsou místa, kde se rozcházejí i lidští čtenáři. Posuzovatel viděl zarovnání AI v aplikaci ještě před auditem, což mohlo jeho čtení přiblížit odpovědím AI. Do doby auditu nesla srovnávací záložka značku AI a karta větu zarovnání AI, audit probíhá; obojí po auditu zmizelo a naměřenou chybovost uvádí ⓘ u věty o shodě obou AI (viz níže). Chybovost byla změřena nad textem ČEP před přechodem na oficiální znění ČBS; ve verších, které se tím změnily (asi 9 % textu), zůstaly jen protějšky k nezměněným slovům a část srovnání tam chybí. Rozložení protějšků berte jako přibližné a jednotlivý protějšek necitujte bez ověření v textu. Tři řádky bez protějšku mají přesná jména: bez protějšku v překladu znamená, že podle AI překlad slovo samostatně nevyjadřuje; AI se neshodly znamená neshodu jazykových modelů, kterou pravidlo nerozhodlo — protějšek pak nezobrazujeme; nejisté lemma protějšku znamená, že se modely na protějšku shodly, ale jeho lemma (určené samostatnou lemmatizací ČEP) není dost jisté — takový protějšek ve výchozím stavu nevstupuje mezi ekvivalenty a zaškrtávátko zahrnout nejistá lemmata ve sloupci Filtr jej zobrazí zvlášť. V rozpisu mají oba české řádky (AI se neshodly, nejisté lemma) přímo v řádku poznámku jen ČEP — u řečtiny je nenajdete. Nemá-li slovo data vůbec, karta uvede „Data pro toto slovo nejsou k dispozici" a vysvětlí důvod.

Tečky opory. Každý řádek žebříčku má vpravo tři tečky a stejné tečky stojí ve sloupci Zde u protějšku v tomto verši. Plné tečky ukazují stupeň: ●●● pevná opora, ●●○ částečná opora, ●○○ slabá opora. Tečky jsou tlačítko — kliknutím, ťuknutím nebo klávesou Enter otevřou okénko, které vysvětlí, z čeho stupeň plyne; klávesa Esc je zavře. Tečky vypadají ve všech záložkách stejně, ale každá záložka měří něco jiného, a proto okénko i popisek vždy začínají svým základem. Na kartě → ČEP (a → MT) platí opora = shoda dvou AI: pevná ≥ 95 % výskytů řádku, částečná 80–95 %, slabá pod 80 %; pod 20 výskytů se podíl neposuzuje a tečky zůstanou prázdné (málo výskytů). Okénko uvede „U 637 z 640 výskytů se obě AI shodly…" a nabídne odkaz jen sporné (3) →, který otevře právě sporné výskyty v pravém panelu. Na kartě → LXX platí opora = druh dokladu: pevná, když řádek ze ≥ 95 % stojí na pojmenovaném dokladu (CATSS 1 : 1, slovník, shodná glosa, gramatické pravidlo), částečná, když s úsekem CATSS dosáhne 80 %, jinak slabá. Okénko vypíše druhy dokladu slovy s počty a odkaz jen dopočtené (N) → (dopočet podle pozice nebo statistický model; při nule je odkaz neaktivní). Ve sloupci Z čeho se to počítá karty → ČEP stojí shoda AI 96 % s ⓘ pro začátečníky. Tečky měří oporu, ne správnost. Kolik je v datech chyb, změřil lidský audit; jeho výsledek ukáže ⓘ u věty o shodě. V pravém panelu pak nad seznamem stojí čipy v ČEP: pravit a v ČEP: jen sporné (u LXX jen dopočtené); podřádek u každého dokladu říká, co se stalo: rozhodlo pevné pravidlo, nebo nerozhodnuto. Čip zrušíte jeho ×.

Jistá a nejistá česká lemmata — a jak si to přepnout. České lemma protějšku není holý údaj z korpusu, ale výsledek shody dvou lemmatizátorů; u malé části slov se neshodnou. Žebříček proto počítáme jen z dostatečně jistých lemmat — kdyby se nejistá připočetla, mohlo by být špatně samo pořadí, a to je jediné, co většina čtenářů čte. Výluku ale neděláme mlčky: v rozpisu má vlastní řádek nejisté lemma s počtem (kliknutím na číslo si otevřete přímo ty výskyty) a ve sloupci Filtr stojí zaškrtávátko zahrnout nejistá lemmata (N) — zaškrtnutím je do žebříčku přiberete, odškrtnutím zase vyloučíte. U naprosté většiny slov tam bude tiše stát nula (v celém ČEP jde o tři setiny procenta tokenů).

Když nejistá přiberete, uvidíte je zvlášť. Na řádku pak stojí „slovo 43 +4" — nikdy sečtené 47. Jsou to dvě různá tvrzení: u třiačtyřiceti dokladů se na českém lemmatu shodneme, u čtyř ne, a jedno číslo by o obojím tvrdilo stejnou jistotu. Celkový počet výskytů se přepnutím nemění — výluka je od začátku položka uvnitř celkem, takže přepínač jen přesouvá doklady mezi žebříčkem a rozpisem, nikdy vám nepohne jmenovatelem pod rukama. Tři různé pochybnosti zůstávají oddělené a neslévají se do jednoho „skóre spolehlivosti": neurčeno (nevíme, co je protějšek), nejisté lemma (protějšek víme, jeho lemma ne) a řádek průběhu (ještě jsme se ke všem výskytům nedostali).

Od čísla k dokladům jedním kliknutím — vždy do pravého panelu. Každé číslo ve srovnávací záložce je vstup k dokladům a všechny se chovají stejně: kliknutí na řádek žebříčku (nebo jeho počet), na číslo v rozpisu, na díl pruhu i na odkaz v okénku teček otevře doklady v pravém panelu (na telefonu v celoobrazovkovém hledání) se zúžením, které číslo popisuje — jako čipy nad seznamem, např. v ČEP: pravit, v ČEP: bez protějšku v překladu, v ČEP: jen sporné. Odkaz N výskytů → v nadpise žebříčku otevře všechny výskyty. Zvolený kmen ze sloupce Filtr se přenese jako čip kmene (u nifalu se pak i počty týkají jen jeho 21 výskytů). Doklady jsou seřazené rozprostřeně (první strana pokrývá celou Bibli) a počet nad seznamem je od první chvíle číslo, na které jste klikli — ještě než se doklady načtou; ostatní filtry v Filtru se zatím nedají měnit. Najetím myší na číslo se ukáže Otevře doklady v pravém panelu. Záložka Výskyty se tím nemění — popisuje slovo, ne vaše zúžení. U dvojice LXX → MT je hebrejský protějšek položkou lemma · kmen, a tak i čip zní v MT: ברא · qal. Funguje to u každé dvojice stejně, z hebrejského slova (→ ČEP, → LXX) i z českého (→ MT). Pod řádkem žebříčku se už nerozbaluje žádný ukázkový verš — opakoval jen to, co řádek sám říká; konkrétní doklady ukáže pravý panel. dalších N → dál otevírá okno Detail překladů.

Nahlásit chybné přiřazení. Vidíte-li špatný protějšek, nemusíte hledat formulář: ve sloupci ZDE, na řádku se štítkem pravidla, a vpravo vedle každého podřádku protějšku u dokladů v pravém panelu je malá vlaječka ⚑ (Nahlásit chybné přiřazení). U zobrazeného protějšku otevře obvyklý editor hlášení zarovnání, už nastavený na správnou dvojici (MT↔ČEP nebo MT↔LXX) a s vyznačeným současným přiřazením — stačí vybrat, jak má znít. U řádku, který tvrdí, že protějšek chybí (ø neurčeno, bez protějšku …), otevře prosté okno s poznámkou, do níž je výskyt už předepsán. Hlášení vyžaduje přihlášení a pamatuje si, které dvojice se týká. Hlášení čtenářů jsou podnětem pro další běh anotace a pro úpravy aplikace — o výsledku auditu dat nerozhodují a do auditu nevstupují. Nahlášení vás nikam nepřesune a panel si kvůli němu nepamatuje žádné ← zpět.

Víceslovný protějšek se čte jako jedna odpověď. Překládá-li ČEP hebrejské slovo jako součást delšího úseku (měli v úmyslu, dal odpověď), panel to řekne štítkem „přeloženo jako součást úseku" — nikdy „bez protějšku", což by u slova, které překlad zjevně vyjádřil, nebyla pravda. V žebříčku se takový výskyt počítá pod hlavou toho úseku, tedy pod jedním lemmatem: díky tomu dávají podíly dohromady sto procent. Hlavu úseku hledáme podle češtiny, ne podle hebrejštiny — čeština má příklonná zájmena a pomocná slovesa, která hebrejský text jako samostatné slovo nezná, takže měli v úmyslu pojmenujeme podle úmysl, nikoli podle mít.

• ZDE je vždy první — na prvním řádku zkoumané slovo (text, tvar, lemma, slovníkově glosa), pod štítkem zde jedna věta ČEP tu má „řekl", lemma protějšku s glosou a řádek se štítkem pravidla a vlaječkou ⚑. Sloupec se zobrazí, jen když pro danou dvojici a směr existuje přímý dataset zarovnání — nikoli podle toho, jestli je text otevřený nad panelem. Chybí-li protějšek jen v tomto konkrétním verši, sloupec zůstává a štítek pravidla pojmenovává důvod absence (ø pádem, chybí v LXX, ø neurčeno, …), nikdy prázdné místo. Nemá-li druhý text v tomto verši vůbec žádná slova, panel to řekne rovnou větou — a rozlišuje, zda daný verš druhý text skutečně nemá, nebo zda chybí v našich datech; ø štítek by na tomto místě tvrdil něco o slovu, ačkoli jde o fakt o verši. Stejně tak vás upozorní, když zarovnání existuje, ale je vypnuté jeho zobrazení (viz Režim čtení).
• Protějšek v jiném verši. Někdy Tov dvojici zaznamenává, ale protějšek fyzicky stojí v sousedním verši — nejnápadněji závěrečné haleluja: masoretský text jím končí Ž 106, kdežto Septuaginta je čte jako nadpis žalmu následujícího. Panel takové slovo ukáže jako každý jiný protějšek (tvar, lemma, glosa) a pod ním dovětkem řekne, kde stojí: „Protějšek stojí v LXX v jiném verši: Ž 107,1." Funguje to oběma směry — kliknete-li na řecké αλληλουια v Ž 107,1, panel ukáže hebrejské ‏הַלְלוּ־יָהּ‎ a odkáže na Ž 106,48. Takových dvojic je v celém korpusu něco přes dvě stě, nejvíc v Žalmech, Exodu a 1. Královské.
  • ZDE podrobněji — realizovaný tvar (nebo pojmenovaný důvod absence), lemma, glosa a štítek pravidla zarovnání (viz níže); štítků může být víc, když vazbu doložilo víc různých pravidel. Zaznamenal-li Tov v zarovnávacím aparátu odlišné předpokládané čtení hebrejské předlohy (retroverzi), řádek nese navíc štítek jiné čtení? — najetím na něj se zobrazí retrovertovaný tvar a druh rozdílu (např. záměna písmen, jiná vokalizace, čtení doložené v kumránských rukopisech); otazník v popisku připomíná, že jde o Tovovu učenou rekonstrukci, nikoli o doložený text.
  • Filtr — u hebrejského slovesa přepínač kmene: nabízí všechny a jen ty kmeny, ve kterých se lemma skutečně vyskytuje, výchozí volba je všechny (celý korpusový rozsah). Zvolený kmen přepočítá žebříček, celkový počet i rozpis. U české dvojice tu stojí zaškrtávátko zahrnout nejistá lemmata; nemá-li slovo co filtrovat, sloupec tiše řekne bez filtrů (nezmizí, aby karta mezi slovy neposkakovala).
  • V celé Bibli · ⟨kmen⟩ a Z čeho se to počítá — dva sloupce, protože jde o dvě různé otázky.
    • V celé Bibli: čím se lemma překládá. Žebříček nejčastějších způsobů převodu (počet sestupně): cílová lemmata s glosou, procentem a tečkami opory, a mezi nimi řádky nesených tvarů („nese řecký pád", „nese hebrejský sufix") — protějšek bez vlastního slova, protože jej nese vázaný tvar. U אֵת je právě tohle nejsilnější odpověď, 78 % lemmatu. Zbytek dlouhého ocasu je složený do řádku dalších N ekvivalentů.
    • Z čeho se to počítá: rozpis, který se sečte na celkový počet výskytů lemmatu. Ve výchozím stavu je sbalený do jednoho řádku (slovem 83 % · bez protějšku v překladu 16 %); ▸ celý rozpis jej rozbalí na místě a karta si to pamatuje — rozbalený zůstane i u dalšího slova, v jiné srovnávací záložce i po obnovení stránky. Řádky stojí u všech dvojic na stejných místech: slovem · tvarem · ⟨bez protějšku⟩ · neurčeno · mimo MT · (řádky jen jedné dvojice) · celkem. Řádek bez protějšku nese termín své dvojice — minus v LXX / plus v LXX, bez protějšku v překladu (MT→ČEP), doplněno překladem (ČEP→MT) — protože nejde o totéž tvrzení. Pořadí je od toho, co umíme říct, přes to, co říká sám text, k tomu, kde končíme my, a k tomu, co nikdy nebylo naše. Nuly se tisknou (potlumeně): „neurčeno 0" znamená, že je vysvětlené všechno. Každá kategorie je filtr — kliknutím na číslo otevřete přesně ty výskyty, které počítá; celkem je součet, ne kategorie, a proto na něj kliknout nelze (odkaz v hlavičce už otevírá vše). V pravém panelu pak zvolená kategorie stojí jako čip (v ČEP: …) a počet nad seznamem je číslo, na které jste klikli; čip zrušíte jeho ×.
    • minus / plus je standardní septuagintální termín a pojmenovává se vždy vůči LXX, jak to dělá literatura: chybí-li řecký protějšek, je to minus v LXX; stojí-li v řečtině slovo bez hebrejské předlohy, je to plus v LXX.
    • mimo MT jsou výskyty v knihách, které masoretský text neobsahuje — do procent se nepočítají (najetím na řádek se knihy vypíšou). Součet s cílovým lemmatem / bez cílového lemmatu a rozbalovací skupina Jiné realizace jsou v okně Detail překladů (tlačítko ⋯).
    • Kolik řádků žebříček ukáže, závisí na velikosti panelu, nikdy na vybraném slově — v širokém panelu šest způsobů převodu, v užším čtyři; poslední řádek je vždy souhrn dalších N…, i když není co shrnout. Karta má proto v dané velikosti stále stejnou výšku a při procházení verše nepodskakuje.
    • Úzký panel (užší než asi 620 px — např. vedle připnutého pravého panelu nebo na telefonu) se zhustí, aby se vešel bez rolování: ZDE je jediný řádek (ČEP tu má „řekl" ●●● ⚑), sloupec Filtr odpadne — kmen se volí rozbalovací nabídkou všechny kmeny ▾ hned vedle nadpisu V celé Bibli (u slova bez kmenů tam není; zavře se i klávesou Esc) — a Z čeho se to počítá je jeden řádek s pruhem, slovem X % · shoda AI Y % a odkazem celý rozpis →. Počet řádků žebříčku se tu řídí výškou panelu: 5 v nejvyšším spodním panelu, 3 v nejnižším (při největším písmu A+ o řádek méně). Zaškrtávátko zahrnout nejistá lemmata je v úzkém panelu přímo na řádku nejisté lemma rozbaleného rozpisu (klik na název přepíná, klik na číslo otevře výskyty). Rozbalený rozpis se ani tady nezkracuje (tabulka, která se má sečíst, nemůže vynechat řádky) — panel pak roluje.
    • Nad rozpisem běží tenký pruh — týž rozpis jako obrázek. Délky odpovídají podílu na celkovém počtu, takže srovnatelné kategorie končí dřív, otevře se mezera a část mimo MT stojí za ní odděleně a čárkovaně: je vidět, že do sta procent nepatří. Barvy nepřibývají, pruh používá tytéž povrchy jako rozpis nad ním, a každý díl otevírá stejné výskyty jako jeho řádek. U velmi nízkých počtů výskytů se pruh nekreslí (procenta by tam byla šum), místo si ale drží, aby karta neposkakovala.
  • Žebříček uvádí jen doložené ekvivalenty — dvojice, u nichž zarovnání stojí aspoň v jednom dokladu na jazykovém vztahu (Tovovo zarovnání, shoda lemmat či slovníková shoda). Dvojice, ke kterým algoritmus došel výhradně dopočtem podle pořadí slov ve volně přeloženém úseku, jsou odsunuty do složené skupiny Ojedinělá spojení bez opory; skládáme je proto, aby poziční dohad nestál vedle Tovem doloženého ekvivalentu jako rovnocenný údaj. Rozhodující je druh dokladu, ne vzácnost — doložený ojedinělý překlad (i jediný výskyt) zůstává plnohodnotným ekvivalentem. Má-li dvojice doklady obojího druhu, uvádíme ji jednou v žebříčku s celkovým počtem a v popisku řádku upřesňujeme, kolik z nich je určeno jen podle pozice.
  • Nese-li část dokladů dvojice Tovovu retroverzi, řádek dostává týž štítek jiné čtení? jako ve sloupci ZDE, s počtem takových dokladů.
• V opačném směru (LXX → MT) přepínač kmene chybí; hebrejský protějšek je ale rozlišen lemma · kmen (ברא · qal a ברא · nifal jsou dvě různé položky).
• Kliknutím na řádek lemmatu nebo na řádek „Jiné realizace" v okně Detail překladů otevřete odpovídající doklady v pravém panelu a okno se zavře.
• Počty jsou tokenová zarovnání ve všech pásmech spolehlivosti — stejná čísla jako v záložce Výskyty. Přesné počty a procenta zůstávají viditelné i u nízkých počtů výskytů.

Štítky pravidel zarovnání

Každá zarovnaná dvojice i každá absence nese jeden štítek se jménem pravidla, které ji v zarovnávací kaskádě vytvořilo. Stejný štítek se stejným slovníkem se ukazuje všude: ve sloupci ZDE, v podřádcích protějšků u dokladů v pravém panelu i na kartě slova.

Slovník je postavený tak, aby se dal číst bez znalosti kaskády. Řídí se dvěma pravidly: doklad se jmenuje podle svého zdroje, kdežto dopočet vždy začíná slovem „dopočet". Rozdíl mezi nálezem a dohadem tak nesete v samotném názvu — nemusíte si pamatovat, co která barva znamená.

• Dvojice (obě strany doložené), doklad: CATSS 1 : 1 (Tovův segment jedno↔jedno slovo) · náš seznam (dvojice zapsaná v našich seznamech) · shodná glosa (obě slova mají stejnou anglickou slovníkovou glosu) · opakovaně v korpusu (dvojici jsme opakovaně našli mezi jistými dvojicemi vlastního korpusu) · slovník Muraoka (Muraokův obousměrný index k Septuagintě).
• Dvojice, dopočet bez jazykového dokladu: dopočet podle délky · dopočet podle sl. druhu · dopočet podle pořadí.
• Absence (slovo bez protějšku): rodina ø …‑em pojmenovává, čím je slovo neseno, když pro ně druhý jazyk nemá vlastní slovo — ø genitivem, ø dativem, ø akuzativem, ø pádem, ø sufixem, ø členem, ø splynulým členem. Poslední z nich patří řeckému členu, který překládá hebrejský člen splynulý s vokalizací předložky (‏בְּ‎ + ‏הַ‎ → ‏בַּ‎): člen tam je, jen nemá vlastní písmena, a štítek ukazuje na předložku, v níž se skrývá. Pozor na blízké, ale opačné ø člen bez páru a ø předl. bez páru: tam člen (resp. předložka) nic nenese, jen sám zůstal bez protějšku.
• Absence podle Tovova aparátu a překladatelské praxe: chybí v MT / chybí v LXX (slovo doložené jen v jednom textu), slovo navíc (běžný přídavek překladu), bez dvojice (nabízel se jen protějšek s neslučitelným slovním druhem).
• Absence, kde nic netvrdíme: ø neurčeno (slovo zbylo po vyčerpání pravidel), ø možná jinak (úsek, kde se oba texty rozcházejí), ø chybí data (protějšek jsme určili, ale jeho slovo v našich datech chybí — mezera na naší straně, ne nález o textu) a ø —, když k slovu nedosáhlo žádné pravidlo.
• Jen na úrovni úseku: jen v úseku CATSS znamená, že propojení máme pro celý úsek, ne pro toto jedno slovo — vedle stojí slova celého úseku.
• Jiný zdroj zarovnání: statistický model. V Danielovi zaznamenává CATSS starořeckou (Septuagintní) verzi knihy, kdežto naše řecká edice nese verzi Theodotionovu — jsou to dva různé překlady téže knihy. Tovovo zarovnání proto o zdejších řeckých slovech nic neříká a kaskáda je vůbec nevidí (polovina řeckých slov Daniela v ní nemá jedinou dvojici). Zarovnání Daniela proto pochází ze statistického zarovnávače natrénovaného na celém paralelním korpusu MT↔LXX. Ostatní knihy jsou beze změny; poznáte to podle štítku, který nese jen Daniel.

Barva štítku značí druh dokladu, o který se pravidlo opírá: zelená = Tovovo zarovnání (CATSS), modrá = slovníková/lexikální evidence, jantarová = gramatické pravidlo, fialová = statistický model, šedá = jen pozice slova nebo žádný zařaditelný doklad. Podtrhává tedy druh opory, ne spolehlivost konkrétního páru — zvýraznění přímo v textu dál nese odstíny spolehlivosti (viz Režim čtení). Barevné štítky najdete v podrobném rozpisu (⋯ Detail překladů) a v podřádcích dokladů v pravém panelu; ve sloupci Zde je štítek pravidla bez barvy, protože stupeň tam nesou tečky opory.

Po najetí (nebo fokusu) štítek zobrazí tři řádky: co vazba pro tuto dvojici znamená (u nesených absencí i to, které slovo ji nese), druh dokladu slovy — tedy totéž, co říká barva — a strojové označení pravidla (např. pravidlo: acc_h). Poslední řádek je určen odborníkům pro odkazování na dokumentaci kaskády; do čtenářského rozhraní jinak nevstupuje a u štítků bez vlastního pravidla kaskády chybí.