Dolní panel

Dolní panel je hlavní nástroj pro práci s konkrétním slovem v textu. Otevře se ve spodní části obrazovky, když kliknete na slovo v libovolném módu zobrazení. Zavřete jej klávesou Esc nebo křížkem v rohu panelu.

Aktivní studium hebrejských sloves, mluvnici a cvičení popisuje samostatná stránka Výuka.

Na mobilu se po klepnutí na slovo neotevře rovnou celý panel, ale úzký dvouřádkový proužek u spodního okraje: první řádek nese tvar slova a jeho morfologické štítky, druhý lema a význam. Text nad ním zůstává celý vidět i klepatelný — klepnutím na další slovo se proužek přepíše. Klepnutím (nebo tahem nahoru) na proužek otevřete plný panel; tahem dolů, gestem zpět nebo klepnutím do textu proužek zavřete, přičemž zvýraznění vybraného slova zůstává.

Otevřený panel verš neopakuje: ten je vidět nad ním — ve Čtení je to čtený text, v Rozboru karta verše nad panelem. Jiné slovo téhož verše tedy vyberete klepnutím přímo v textu nad panelem. Záložky jsou na mobilu nahrazeny stránkami — tečky vlevo ukazují, kolik stránek slovo má a na které jste, název aktuální stránky stojí vedle nich; přepínáte klepnutím na tečku nebo tahem doleva/doprava přes obsah panelu.

Detail slova

Panel zobrazuje tvar slova, lema a morfologickou analýzu. Morfologie se zobrazuje formou kompaktních štítků (chipů). Po najetí myší na štítek se zobrazí tooltip s plným vysvětlením.

Kategorie jsou společné pro všechny jazyky, ale konkrétní hodnoty se liší:

Hebrejština (MT): slovní druh · kmen slovesa (qal, nifal, piel, …) · tvar slovesa (perfektum, imperfektum, …) · osoba · rod · číslo · stav (absolutní / konstruktní)

Řečtina (LXX): slovní druh · čas (přítomný, aorist, …) · rod slovesný (aktivum, médium, pasivum) · osoba · rod · číslo · pád

Čeština (ČEP): slovní druh · osoba · rod · číslo · pád · vid · stupeň · polarita

Osoba, pád, rod a číslo tvoří jeden řádek s jedním štítkem — tak, jak se určení tvaru zapisuje v mluvnicích: 3MS pro hebrejské „3. osoba, mužský rod, jednotné číslo", DSM pro řecké „dativ singuláru maskulina". Hebrejské a řecké pořadí kódu se liší, protože se liší i v odborné literatuře. Pomlčka – v textu řádku znamená, že zdroj hodnotu neurčil (typicky osoba u participia); do štítku se taková pozice nepromítne. Slovo s příponou (zájmenným sufixem) má dvě určení — vlastní a příponové — každé ve svém sloupci.

Lomítko ve štítku znamená nerozhodnuto. U českého textu je řada tvarů tvarově nejednoznačná — tom může být mužského i středního rodu, Eljáda jednotného i množného čísla. Takové místo se čte M/N (rod mužský nebo střední), S/P (číslo jednotné nebo množné); v textu řádku i v tooltipu jsou obě možnosti vypsané slovem. Není to chyba určení, ale poctivé přiznání, že tvar sám mezi možnostmi nerozhoduje — teprve kontext.

Jak číst prvky panelu

Panel se skládá jen z prostého textu a z jednoho tvaru štítku (chipu). Co štítek udělá, poznáte podle jeho konce:

• bez šipky — statický kód (morfologická zkratka, homograf); vysvětlení se ukáže po najetí myší,
• ↗ — odkaz ven z aplikace, otevře se v nové kartě; popisek po najetí pojmenuje cíl,
• → — vnitřní akce: přepne záložku nebo otevře panel hledání.

V řádku Význam se zobrazuje jeden význam podle jazyka rozhraní: v české verzi český, a chybí-li, nastoupí kurzívou anglický. Kurzíva zde tedy znamená „anglický náhradní význam" — jinde v panelu vyhrazená není. V anglické verzi rozhraní je význam anglický.

Řádek Jazyk se ukáže jen tam, kde nese informaci — tedy když se jazyk slova liší od výchozího jazyka edice. V hebrejském textu (MT) tak označuje aramejská slova; „hebrejština" ani „čeština" se nevypisují.

Odkazy do encyklopedií

Pod Strongovým číslem nabízí panel u části hebrejských a českých slov řádek Souvislosti s odkazy na heslo, které daný pojem nebo jméno vykládá. Odkaz nese název zdroje přímo v popisku (EBS: Král ↗). Vedle nich stojí vnitřní akce dalších N →, která otevře záložku Souvislosti — tam je celé pojmové okolí slova: všechna encyklopedická hesla a k nim související hesla z odkazového grafu EBS (vzájemně provázaná hesla první, dále podle centrality). Má-li lema víc hesel (např. Duch a Vítr), člení se okolí po heslech — sousedství každého hesla je jiné.

Nabízené zdroje jsou dva:

• Encyklopedický biblický slovník (EBS) — česká encyklopedie Evangelické teologické fakulty UK a České biblické společnosti,
• BibleHub Topical (BibleHub) — anglická stránka, která na jednom místě sdružuje starší slovníky ISBE, Easton, Smith a Nave.

Anglický odkaz se zobrazuje i v české verzi rozhraní — na řadu slov EBS heslo nemá a starší anglická díla u velkých pojmů často nabízejí víc látky. Opačně to neplatí: v anglické verzi rozhraní se odkazy na česky psaný EBS (a jeho graf souvisejících hesel) nenabízejí; zbývá BibleHub, a nemá-li slovo ani ten, nezobrazí se řádek ani záložka.

Jde o cizí díla, na která biblens pouze odkazuje. Žádný jejich text nepřebírá: odkaz nese název hesla a nic víc. Hesla EBS mají uvedené autory přímo na své stránce. Encyklopedické heslo je výklad, nikoli doklad — odkaz je ukazatel, ne potvrzení; biblens se k obsahu hesla nijak nestaví, a to ani k pořadí souvisejících hesel, které vychází z odkazů mezi hesly EBS, nikoli z posouzení biblens.

Pokrytí není úplné a řídí se jednoduchým pravidlem: vlastní jména (osoby, místa, národy) jsou pokryta široce, pojmy od určité četnosti výskytu v korpusu výš. U slova, ke kterému odkaz není, se řádek ani záložka prostě nezobrazí — panel nikde nenabízí prázdný nebo neaktivní odkaz.

Odkazy jsou zatím u dvou textů, a každý k heslu vede jinudy:

• v hebrejském textu (MT) přes lema — heslo se hledá podle českého významu slova a potvrzuje se hebrejským tvarem uvedeným přímo v hesle;
• v ČEP přes české lema slova, které čtete: české lema a název hesla EBS jsou obojí česká slova, takže se porovnávají přímo. Anglický odkaz zde nevzniká samostatně — ČEP ho zdědí jen tam, kde totéž heslo EBS má anglický protějšek už spárovaný na hebrejské straně. Proto u českého slova anglický odkaz často chybí, i když heslo EBS má; v anglické verzi rozhraní se pak u slova z ČEP zpravidla nezobrazí nic.

U ostatních překladů a u řeckého textu odkazy zatím nejsou.

Záložky

U hebrejských sloves nabízí panel tyto záložky:

• Analýza — morfologický rozbor vybraného tvaru. Ve sloupci výskytů ukazuje celkový počet výskytů lemmatu (a případně dílčí počty v knize, kterou právě čtete, v rozsahu MT / v rozsahu LXX / v Novém zákoně) jako odkazy, které otevřou panel hledání s danými výskyty; má-li tvar stejnou podobu jako jiné lema (homograf), nabídne odkaz i na ně ve vlastním sloupci Stejný tvar, jiné slovo. Dílčí počet se ukáže, jen když něco přidává — kniha, ve které lema stojí celé, ani kniha, kde není vůbec, řádek nedostane. U řeckého textu se počítá celá řecká bible (Septuaginta i Nový zákon dohromady), takže stejné lema má stejná čísla, ať na ně kliknete ve Starém, nebo v Novém zákoně; slovo, jehož podoby se v obou korpusech nepodařilo spolehlivě ztotožnit, se počítá zvlášť v tom korpusu, ze kterého pochází.
• Srovnání — viz níže.
• Paradigma — tabulka tvarů se zvýrazněním doložených forem. Lze přepínat mezi tvary vzorového slovesa a tvary vybraného lemmatu. Kliknutím na buňku paradigmatu se zobrazí odpovídající výskyty.
• Výskyty — seznam míst v korpusu, kde se daný tvar / lema vyskytuje, doplněný grafem rozložení (viz níže). Výskyty jsou dostupné pro tokeny, které mají určené lema. Má-li slovo přímá data zarovnání MT↔LXX, ukazuje pod každým veršem podřádek se štítkem pravidla zarovnání (viz níže Štítky pravidel zarovnání) a s úryvkem druhého textu, v němž je protějšek zvýrazněn — u slova bez protějšku štítek pojmenovává důvod absence (ø pádem, chybí v MT, ø neurčeno, …); horní lišta se seznamem ekvivalentů filtruje výskyty na jeden konkrétní protějšek. Kliknutím (nebo klávesou Enter) na podřádek přejdete na daný verš a vybere se rovnou protějšek — stane se tak zkoumaným slovem a panel ukáže jeho srovnání zpět do prvního textu.
• Souvislosti — pojmové okolí slova z encyklopedií (viz výše). Objeví se jen u slova, které má namapované heslo.
• Historie — naposledy zkoumaná slova.

U českého textu (ČEP) panel navíc nabízí záložku Lemmatizace s rozborem, jak bylo lema určeno — podrobnosti popisuje stránka Lemmatizace ČEP.

Pořadí sloupců paradigmatu (klasické 3ms první vs. vzestupné 1cs první) lze nastavit v Nastavení.

Srovnání (MT ↔ LXX)

U slov s přímými daty zarovnání MT↔LXX (zatím experimentální, zarovnání jde v obou směrech) odpovídá záložka Srovnání v jednom kompaktním pohledu na tři otázky: co je vybraný výskyt, jak jej v tomto verši realizuje protějškový text, a jak se lema (u hebrejského slovesa i vybraný kmen) překládá napříč celým korpusem dané dvojice.

• Zdrojový sloupec je vždy první — tvar, lema, glosa, morfologie a jednořádkový kontext vybraného výskytu. U hebrejského slovesa zabírá dolní, jinak nevyužitou část sloupce přepínač Kmen: nabízí všechny kmeny a jen ty kmeny, ve kterých se lema skutečně vyskytuje, výchozí volba je všechny kmeny (celý korpusový rozsah). Změna kmene přepočítá cílový sloupec.
• Cílový sloupec se zobrazí, jen když pro danou dvojici a směr existuje přímý dataset zarovnání (dnes pouze MT↔LXX) — nikoli podle toho, jestli je text otevřený nad panelem. Chybí-li protějšek jen v tomto konkrétním verši, sloupec zůstává a štítek pravidla pojmenovává důvod absence (ø pádem, chybí v LXX, ø neurčeno, …), nikdy prázdné místo. Nemá-li druhý text v tomto verši vůbec žádná slova, panel to řekne rovnou větou — a rozlišuje přitom, jestli daný verš druhý text skutečně nemá, nebo jestli text chybí nám; ø štítek by na tomto místě tvrdil něco o slovu, ačkoli jde o fakt o verši. Stejně tak vás upozorní, když zarovnání existuje, ale je vypnuté jeho zobrazení (viz módy zobrazení).
• Protějšek v jiném verši. Někdy Tov dvojici zaznamenává, ale protějšek fyzicky stojí v sousedním verši — nejnápadněji závěrečné haleluja: masoretský text jím končí Ž 106, kdežto Septuaginta je čte jako nadpis žalmu následujícího. Panel takové slovo ukáže jako každý jiný protějšek (tvar, lema, glosa, morfologie) a pod ním dovětkem řekne, kde stojí: „Protějšek stojí v LXX v jiném verši: Ž 107,1." Funguje to oběma směry — kliknete-li na řecké αλληλουια v Ž 107,1, panel ukáže hebrejské ‏הַלְלוּ־יָהּ‎ a odkáže na Ž 106,48. Takových dvojic je v celém korpusu něco přes dvě stě, nejvíc v Žalmech, Exodu a 1. Královské.
  • V tomto verši — realizovaný tvar (nebo pojmenovaný důvod absence), lema, glosa, morfologie a štítek pravidla zarovnání (viz níže); štítků může být víc, když vazbu doložilo víc různých pravidel. Zaznamenal-li Tov v zarovnávacím aparátu odlišné předpokládané čtení hebrejské předlohy (retroverzi), řádek nese navíc štítek jiné čtení? — najetím na něj se zobrazí retrovertovaný tvar a druh rozdílu (např. záměna písmen, jiná vokalizace, čtení doložené v kumránských rukopisech); otazník v popisku připomíná, že jde o Tovovu učenou rekonstrukci, nikoli o doložený text.
  • V korpusu · ⟨kmen⟩ — dvě tabulky vedle sebe, protože jde o dvě různé otázky.
    • Vlevo: čím se lema překládá. Žebříček nejčastějších způsobů převodu (počet sestupně): cílová lemmata s glosou, procentem a značkou provenience, a mezi nimi řádky nesených tvarů („nese řecký pád", „nese hebrejský sufix") — protějšek bez vlastního slova, protože jej nese vázaný tvar. U אֵת je právě tohle nejsilnější odpověď, 78 % lemmatu. Zbytek dlouhého ocasu je složený do řádku dalších N ekvivalentů.
    • Vpravo: rozpis, který se sečte na celkový počet výskytů lemmatu — slovem · tvarem · minus v LXX / plus v LXX · neurčeno · mimo MT · celkem. Pořadí je od toho, co umíme říct, přes to, co říká sám text, k tomu, kde končíme my, a k tomu, co nikdy nebylo naše. Nuly se tisknou (potlumeně): „neurčeno 0" znamená, že je vysvětlené všechno. Každá kategorie je filtr — kliknutím otevřete přesně ty výskyty, které počítá; celkem je součet, ne kategorie, a proto na něj kliknout nelze (odkaz v hlavičce už otevírá vše). V záložce Výskyty pak zvolená kategorie svítí jako aktivní odznak — se stejným názvem i počtem, takže je vidět, co je zapnuté, a jedním kliknutím se to vypne.
    • minus / plus je standardní septuagintální termín a pojmenovává se vždy vůči LXX, jak to dělá literatura: chybí-li řecký protějšek, je to minus v LXX; stojí-li v řečtině slovo bez hebrejské předlohy, je to plus v LXX.
    • mimo MT jsou výskyty v knihách, které masoretský text neobsahuje — do procent se nepočítají (najetím na řádek se knihy vypíšou). Součet s cílovým lemmatem / bez cílového lemmatu a rozbalovací skupina Jiné realizace jsou v okně Detail překladů (tlačítko ⋯).
    • Kolik řádků žebříček ukáže, závisí na šířce panelu, nikdy na vybraném slově — v širokém panelu šest způsobů převodu, v užším čtyři, v nejužším dva; poslední řádek je vždy souhrn dalších N…, i když není co shrnout. Karta má proto v dané šířce stále stejnou výšku a při procházení verše nepodskakuje. V nejužším panelu se rozpis nezkracuje (tabulka, která se má sečíst, nemůže vynechat řádky) — smrští se do jednoho odkazu do okna Detail překladů.
    • Pod rozpisem běží tenký pruh — týž rozpis jako obrázek. Délky odpovídají podílu na celkovém počtu, takže srovnatelné kategorie končí dřív, otevře se mezera a část mimo MT stojí za ní odděleně a čárkovaně: je vidět, že do sta procent nepatří. Barvy nepřibývají, pruh používá tytéž povrchy jako rozpis nad ním, a každý díl otevírá stejné výskyty jako jeho řádek. U velmi nízkých počtů výskytů se pruh nekreslí (procenta by tam byla šum), místo si ale drží, aby karta neposkakovala.
  • Žebříček uvádí jen doložené ekvivalenty — dvojice, u nichž zarovnání stojí aspoň v jednom dokladu na jazykovém vztahu (Tovovo zarovnání, shoda lemmat či slovníková shoda). Dvojice, ke kterým algoritmus došel výhradně dopočtem podle pořadí slov ve volně přeloženém úseku, jsou odsunuty do složené skupiny Ojedinělá spojení bez opory; skládáme je proto, aby poziční dohad nestál vedle Tovem doloženého ekvivalentu jako rovnocenný údaj. Rozhodující je druh dokladu, ne vzácnost — doložený ojedinělý překlad (i jediný výskyt) zůstává plnohodnotným ekvivalentem. Má-li dvojice doklady obojího druhu, uvádíme ji jednou v žebříčku s celkovým počtem a v popisku řádku upřesňujeme, kolik z nich je určeno jen podle pozice.
  • Nese-li část dokladů dvojice Tovovu retroverzi, řádek dostává týž štítek jiné čtení? jako v bloku V tomto verši, s počtem takových dokladů.
• V opačném směru (LXX → MT) přepínač kmene chybí; hebrejský protějšek je ale rozlišen lema · kmen (ברא · qal a ברא · nifal jsou dvě různé položky).
• Kliknutím na řádek lemmatu nebo na řádek „Jiné realizace" přejdete do záložky Výskyty s odpovídajícím filtrem.
• Počty jsou tokenová zarovnání ve všech pásmech spolehlivosti — stejná čísla jako v záložce Výskyty. Přesné počty a procenta zůstávají viditelné i u nízkých počtů výskytů.

Štítky pravidel zarovnání

Každá zarovnaná dvojice i každá absence nese jeden štítek se jménem pravidla, které ji v zarovnávací kaskádě vytvořilo. Stejný štítek se stejným slovníkem se ukazuje všude: v bloku V tomto verši, v podřádcích záložky Výskyty i na kartě slova.

Slovník je postavený tak, aby se dal číst bez znalosti kaskády. Řídí se dvěma pravidly: doklad se jmenuje podle svého zdroje, kdežto dopočet vždy začíná slovem „dopočet". Rozdíl mezi nálezem a dohadem tak nesete v samotném názvu — nemusíte si pamatovat, co která barva znamená.

• Dvojice (obě strany doložené), doklad: CATSS 1 : 1 (Tovův segment jedno↔jedno slovo) · náš seznam (dvojice zapsaná v našich seznamech) · shodná glosa (obě slova mají stejnou anglickou slovníkovou glosu) · opakovaně v korpusu (dvojici jsme opakovaně našli mezi jistými dvojicemi vlastního korpusu) · slovník Muraoka (Muraokův obousměrný index k Septuagintě).
• Dvojice, dopočet bez jazykového dokladu: dopočet podle délky · dopočet podle sl. druhu · dopočet podle pořadí.
• Absence (slovo bez protějšku): rodina ø …‑em pojmenovává, čím je slovo neseno, když pro ně druhý jazyk nemá vlastní slovo — ø genitivem, ø dativem, ø akuzativem, ø pádem, ø sufixem, ø členem, ø splynulým členem. Poslední z nich patří řeckému členu, který překládá hebrejský člen splynulý s vokalizací předložky (‏בְּ‎ + ‏הַ‎ → ‏בַּ‎): člen tam je, jen nemá vlastní písmena, a štítek ukazuje na předložku, v níž se skrývá. Pozor na blízké, ale opačné ø člen bez páru a ø předl. bez páru: tam člen (resp. předložka) nic nenese, jen sám zůstal bez protějšku.
• Absence podle Tovova aparátu a překladatelské praxe: chybí v MT / chybí v LXX (slovo doložené jen v jednom textu), slovo navíc (běžný přídavek překladu), bez dvojice (nabízel se jen protějšek s neslučitelným slovním druhem).
• Absence, kde nic netvrdíme: ø neurčeno (slovo zbylo po vyčerpání pravidel), ø možná jinak (úsek, kde se oba texty rozcházejí), ø chybí data (protějšek jsme určili, ale jeho slovo v našich datech chybí — mezera na naší straně, ne nález o textu) a ø —, když k slovu nedosáhlo žádné pravidlo.
• Jen na úrovni úseku: jen v úseku CATSS znamená, že propojení máme pro celý úsek, ne pro toto jedno slovo — vedle stojí slova celého úseku.
• Jiný zdroj zarovnání: statistický model. V Danielovi zaznamenává CATSS starořeckou (Septuagintní) verzi knihy, kdežto naše řecká edice nese verzi Theodotionovu — jsou to dva různé překlady téže knihy. Tovovo zarovnání proto o zdejších řeckých slovech nic neříká a kaskáda je vůbec nevidí (polovina řeckých slov Daniela v ní nemá jedinou dvojici). Zarovnání Daniela proto pochází ze statistického zarovnávače natrénovaného na celém paralelním korpusu MT↔LXX. Ostatní knihy jsou beze změny; poznáte to podle štítku, který nese jen Daniel.

Barva štítku značí druh dokladu, o který se pravidlo opírá: zelená = Tovovo zarovnání (CATSS), modrá = slovníková/lexikální evidence, jantarová = gramatické pravidlo, fialová = statistický model, šedá = jen pozice slova nebo žádný zařaditelný doklad. Podtrhává tedy druh opory, ne spolehlivost konkrétního páru — zvýraznění přímo v textu dál nese odstíny spolehlivosti (viz módy zobrazení).

Po najetí (nebo fokusu) štítek zobrazí tři řádky: co vazba pro tuto dvojici znamená (u nesených absencí i to, které slovo ji nese), druh dokladu slovy — tedy totéž, co říká barva — a strojové označení pravidla (např. pravidlo: acc_h). Poslední řádek je určen odborníkům pro odkazování na dokumentaci kaskády; do čtenářského rozhraní jinak nevstupuje a u štítků bez vlastního pravidla kaskády chybí.

Graf rozložení výskytů

V záložce Výskyty se nad seznamem zobrazuje graf rozložení výskytů po jednotlivých knihách v kanonickém pořadí. Pomáhá rychle vidět, kde je dané slovo doma.

• Přepínač Relativně / Počet — Počet ukazuje absolutní počet výskytů v každé knize, Relativně normuje počet na délku knihy (viz výpočet níže).
• Čára „průměr" — v relativním režimu znázorňuje průměrnou četnost slova v celém korpusu.
• Kliknutí na sloupec — zvýrazní danou knihu a přejde na její výskyty v seznamu.
• Zvětšení — ikonou v rohu otevřete graf ve větším okně.
• Na úzké obrazovce přepínáte mezi grafem a seznamem tlačítkem Graf / Seznam.

Jak se počítá relativní četnost

V režimu Relativně sloupec neukazuje surový poměr „výskyty / 1000 slov", ale vyhlazený odhad. Surový poměr je totiž u krátkých knih nespolehlivý: jediný výskyt slova ve velmi krátké knize (např. Abdijáš, ~290 slov) by vytvořil nepřiměřeně vysoký sloupec, který by opticky převážil i knihu, kde je slovo doopravdy doma.

Proto se odhad každé knihy přitahuje k průměru celého korpusu tím víc, čím méně textu kniha má. Používá se aditivní (Beta-binomické) vyhlazení:

četnost = (výskyty + α · p₀) / (slova + α) × 1000

kde p₀ = celkový počet výskytů / celkový počet slov je průměrná četnost slova v korpusu (právě ta čára „průměr") a α = 1000 je síla přitažení vyjádřená v „pomyslných slovech".

• Dlouhá kniha (slova ≫ α) → výsledek se prakticky rovná surovému poměru, údaj zůstane beze změny.
• Krátká kniha (slova ≲ α) → výsledek se sníží směrem k průměru a falešná špička zmizí.

Příklad: pro lema s průměrem ~0,42 / 1000 slov klesne jediný výskyt v Abdijášovi ze surových 3,44 na ~1,10, zatímco u knihy s ~25 000 slovy se hodnota 1,2 změní jen nepatrně na ~1,17.

Protože jde o odhad, jsou relativní hodnoty v grafu i v tooltipu označeny znakem ≈. Režim Počet žádné vyhlazení nepoužívá — ukazuje skutečný celý počet výskytů.