Syntaxe
Karta Stavba (MT) v panelu verše zobrazuje hebrejský verš spolu s jeho syntaktickou
anotací podle BHSA (Biblia Hebraica Stuttgartensia Amstelodamensis): slova se seskupují
do frází, fráze do vět a věty do souvětí. Každý prvek je vykreslen jako
barevný blok s volitelnými značkami (chipy), které ukazují jeho BHSA kódy. Najdete ji na
povrchu Rozbor (2), na jakékoli velikosti obrazovky — na telefonu je
panel spodní šuplík a ke kartě se dostanete přejetím prstem.
Tato stránka popisuje co která značka znamená. Slouží jako referenční přehled pro čtení a studium textu.
Hierarchie zobrazení
Shora dolů jsou čtyři úrovně:
Souvětí ← může přesahovat verše
└── Věta ← značky: kategorie, typ, vztah, typ textu
└── Fráze ← značky: funkce, typ fráze
└── Slovo (hebrejské slovo + morfologie + překlad)
Souvětí je BHSA jednotka, která sdružuje jednu nebo více vět. Věty mohou být vnořené (vedlejší věta uvnitř hlavní) — v zobrazení jsou srovnány vedle sebe a vnoření se ukazuje šipkovou značkou s odkazem na mateřskou větu („→ Předmětná věta (v. 1)" atp.).
Co je odvozené a co pochází přímo z BHSA
| Údaj | Zdroj |
|---|---|
| Typ věty | BHSA přímo |
| Vztah věty | BHSA přímo |
| Typ textu | BHSA přímo |
| Funkce fráze | BHSA přímo |
| Typ fráze | BHSA přímo |
| Kategorie věty | Odvozeno — pedagogická skupina nad jemnějšími BHSA typy |
Tři kategorie věty (vv / nv / snv) se počítají během přípravy
dat: zařazení záleží na tom, zda je prvním obsahovým slovem klauze
finitní sloveso a zda se finitní sloveso v klauzi vyskytuje vůbec.
Kategorie věty
Tři zastřešující kategorie. Určují barvu věty.
| Barva | Kód | Kategorie | Vysvětlení |
|---|---|---|---|
vv | Verbální věta | Prvním obsahovým slovem věty je finitní sloveso (qatal, jiqtol, wajjiqtol, imperativ, kohortativ, jusiv) — po případné proklitické spojce. | |
nv | Nominální věta | Věta nemá finitní sloveso vůbec. Predikace je nominální (BHSA NmCl, AjCl), zcela participiální (Ptcp bez dalšího slovesa) nebo infinitivní (InfC, InfA). | |
snv | Složená nominální věta | Prvním obsahovým slovem není finitní sloveso, ale finitní sloveso se v klauzi vyskytuje později — typicky vytknutá (X-fronted) konstrukce (X + qatal, X + jiqtol…). Tématem je nominální člen, sloveso je v komentu. Pozor: v tomto portálu neoznačuje klasickou Prudkého „trojčlennou nominální větu se zájmenovou sponou" (X — hú — Y) — to v současné anotaci nerozlišujeme. |
Typ věty (BHSA typ)
Jemnější klasifikace věty, 42 hodnot. BHSA používá tříslotové polohové kódování. Každý kód zachycuje, co stojí před slovesem, jaké je sloveso, a co stojí za ním.
Klíč k rozluštění zkratek
| Slot | Symbol | Význam |
|---|---|---|
| Prefix (před V) | W | věta začíná spojkou waw |
Z | „zero" — věta začíná slovesem (žádný waw, žádný předsunutý člen) | |
X (velké) | předsunutý explicitní podmět | |
x (malé) | předsunutý nepodmětový člen (objekt, příslovečné určení, předložková fráze …) | |
| Slovesný kmen | Qt / Qtl | qatal |
Yq / Yqt | jiqtol | |
Im / Imp | imperativ | |
Way | wajjiqtol (vždy uvozený waw; prefix slot vynechán) | |
| Suffix (za V) | 0 | věta nemá explicitní podmět (jen v morfologii slovesa) |
X (velké) | explicitní podmět následuje za slovesem | |
| (chybí) | slot velkého X už byl využit v prefixu (např. XQtl, WXQt) |
Velké X v jakékoli pozici tedy vždy znamená explicitní podmět;
malé x (jen v prefixu) značí libovolný nepodmětový předsunutý člen.
Wajjiqtol
| Kód | Český název |
|---|---|
Way0 | Wajjiqtol (narativ) |
WayX | Wajjiqtol + podmět |
Qatal-rodina
| Kód | Český název |
|---|---|
XQtl | Podmět + qatal |
xQt0 | X + qatal |
xQtX | X + qatal + podmět |
ZQt0 | Qatal v čele |
ZQtX | Qatal v čele + podmět |
WQt0 | Wəqatal |
WQtX | Wəqatal + podmět |
WXQt | Waw + podmět + qatal |
WxQ0 | Waw + X + qatal |
WxQX | Waw + X + qatal + podmět |
Jiqtol-rodina
| Kód | Český název |
|---|---|
XYqt | Podmět + jiqtol |
xYq0 | X + jiqtol |
xYqX | X + jiqtol + podmět |
ZYq0 | Jiqtol v čele |
ZYqX | Jiqtol v čele + podmět |
WYq0 | Waw + jiqtol |
WYqX | Waw + jiqtol + podmět |
WXYq | Waw + podmět + jiqtol |
WxY0 | Waw + X + jiqtol |
WxYX | Waw + X + jiqtol + podmět |
Imperativ
| Kód | Český název |
|---|---|
XImp | Podmět + imperativ |
xIm0 | X + imperativ |
xImX | X + imperativ + podmět |
ZIm0 | Imperativ v čele |
ZImX | Imperativ v čele + podmět |
WIm0 | Waw + imperativ |
WImX | Waw + imperativ + podmět |
WXIm | Waw + podmět + imperativ |
WxI0 | Waw + X + imperativ |
Nominální, participiální, infinitivní
| Kód | Český název | Kategorie |
|---|---|---|
NmCl | Nominální věta (predikát = jméno nebo PP) | nv |
AjCl | Věta s adjektivním přísudkem | nv |
Ptcp | Participiální věta | nv (snv, je-li v klauzi finitní sloveso) |
InfC | Věta s infinitivem konstruktním | nv |
InfA | Věta s infinitivem absolutním | nv |
NmCl a AjCl jsou obě bezeslovesné. Rozdíl: NmCl = predikát je
podstatné jméno nebo předložková fráze (Iz 1,11 „K čemu je mi množství
vašich obětí?"); AjCl = predikát je adjektivum (Gn 2,18 „není dobré,
aby byl člověk sám").
Strukturální a makrosyntaktické značky
| Kód | Český název | Vysvětlení |
|---|---|---|
Ellp | Eliptická věta | Věta s vypuštěným členem (typicky predikátem); rekonstruuje se z kontextu. |
Voct | Vokativní věta | Samostatné oslovení jako věta. |
CPen | Casus pendens | Levostranná dislokace: předsunutý člen tvoří vlastní krátkou větu a v následující větě je obnoven zájmenem (resumptivem). Příklad: Gn 2,4 „Toto jsou pokolení nebes a země, když byla stvořena…". |
XPos | Extrapozice | Předsunutí členu uvnitř téže věty; člen si zachovává svou syntaktickou roli, žádné zájmenné obnovení není potřeba. Příklad: Př 31,10 „Ženu statečnou — kdo ji najde?". Rozdíl proti CPen: extrapozice je vnitroklauzální vytčení; CPen je samostatná věta s resumptivem v následující. Pozn.: termín extrapozice v BHSA pochází z Joüon-Muraokovy tradice a označuje levostranné vytčení; v české lingvistice se extrapozicí obvykle myslí pravostranné posunutí — pro studenta tedy lépe číst „vytknutí / vnitroklauzální topikalizace". |
MSyn | Makrosyntaktický signál | Věta, jejíž funkce je na úrovni diskurzu, nikoli běžné predikace — uvozuje nové téma nebo přechod. Patří sem např. hinné, we-‘attá („a nyní"), makro-užití we-hájá / wajhí, diskurzní otvírače. |
Reop | Opakování úvodního členu věty | Opakování úvodního prvku věty (spojka, částice, zápor) — BHSA z tohoto opakování dělá samostatnou větu. Příklad: Sd 19,23 „Nikoli, bratří moji, nikoli, nečiňte takové zlo!" (opakované al). Nejde o návrat k dřívějšímu tématu. |
Vztah věty (BHSA rela)
Syntaktický vztah věty k mateřské větě. Hodnota NA (asi 76 % všech vět — samostatné
věty bez explicitního vztahu) se v UI neukazuje.
| Kód | Český název | Vysvětlení |
|---|---|---|
Root | Hlavní věta | Top-level (starší hodnota; moderní BHSA používá NA). |
Coor | Souřadná věta | Koordinovaná s mateřskou (souřadné spojení). |
Subj | Podmětná věta | Funguje jako podmět mateřské věty. |
Objc | Předmětná věta | Funguje jako přímý předmět. |
Cmpl | Doplňková (komplementová) věta | Věta v pozici komplementu mateřského slovesa — nepřímý/oblikní argument vyžadovaný slovesem (např. „přísahal, že …"). Liší se od Objc (přímý předmět) a od PreC (popisuje podmět). |
Adju | Věta příslovečného určení | Adverbiální (čas, místo, způsob…). |
Attr | Přívlastková věta | Vztažná věta k jmennému členu. |
Caus | Příčinná věta | Vyjadřuje příčinu / důvod. |
Spec | Upřesňující věta | Specifikuje obsah předcházející věty. |
Resu | Resumptivní věta | Věta navazující na předchozí CPen (casus pendens) — obsahuje resumptivní zájmeno odkazující na předsunutý člen. Tj. „Toto jsou pokolení nebes a země — když byla stvořena…" (Gn 2,4): druhá věta je Resu. |
PrAd | Sekundární přísudek (doplněk) | Celá věta plní funkci predikativního adjunktu — druhotná predikace popisující podmět/předmět souběžně s hlavním přísudkem (depiktiv: „přišli unavení"). |
RgRc | Věta v rectum-pozici | Věta plnící roli rectum vazebné konstrukce — místo druhého členu genitivu (regens + rectum) stojí celá věta („den, kdy Hospodin učinil zemi"). Týká se pouze případů, kdy ve slotu rectum stojí věta; běžné jmenné genitivní vazby se anotují na úrovni fráze. |
ReVo | Navazující na vokativ | Věta obsahující odkaz / zájmeno koreferenční s předcházejícím vokativem. ETCBC tento kód nedokumentuje, výklad je provizorní. |
PreC | Predikativní doplněk podmětu | Věta plní pozici predikativního doplňku — obligátní popis podmětu po sponovém/identifikačním slovese („X je Y" — kde Y je celá věta). Liší se od Cmpl (komplement vybírá sloveso, popisuje argument). |
ETCBC poznamenává, že hodnota rela se odvozuje z funkce fráze v mateřské nebo
dceřiné větě — není anotována nezávisle.
Typ textu (BHSA txt)
Diskurzní rovina věty. Jednopísmenné kódy:
| Kód | Český název | Vysvětlení |
|---|---|---|
N | Narace | Vyprávěcí pásmo (typicky wajjiqtol). |
D | Diskurs | Diskurzivní / argumentativní text. |
Q | Přímá řeč | Řeč postavy. |
Víceznakové kódy popisují vnoření: každé další písmeno = další vrstva zvnějšku dovnitř. UI label je vrstva nejvnitřnější (poslední písmeno), tooltip popisuje celý zásobník.
| Kód | UI label | Význam |
|---|---|---|
NQ | Přímá řeč | Přímá řeč uvnitř narativu. |
NQN | Narace v řeči | Narativní pasáž uvnitř přímé řeči uvnitř narativu. |
QN | Narace v řeči | Narativní pasáž uvnitř přímé řeči. |
DN | Diskurs v naraci | Diskurzivní vsuvka v narativním kontextu. |
Delší zásobníky (např. QNQQN) se neuvádějí explicitně — systém použije
poslední písmeno jako aktivní vrstvu a tooltip složí popis z celého řetězce.
Funkce fráze (BHSA function)
Syntaktická role fráze ve větě. Funkce určuje barvu fráze.
Hlavní členy
| Kód | Český název |
|---|---|
Subj | Podmět |
Pred | Přísudek |
Objc | Předmět |
Cmpl | Doplnění |
PreC | Predikativní doplněk podmětu |
Adverbiální a modifikátorové
| Kód | Český název |
|---|---|
Adju | Příslovečné určení |
Time | Příslovečné určení času |
Loca | Příslovečné určení místa |
Modi | Modifikátor |
PrAd | Doplněk (sekundární predikace) |
Nega | Zápor |
Ques | Tázací výraz |
Supp | Volně připojený člen (suplement) — viz pozn. níže |
Frnt | Předsunutý člen (vytknutý / topikalizovaný) |
PrAd (doplněk): česká školní tradice (Šmilauer, Karlík) používá termín doplněk;
„predikativní adjunkt" je modernější funkčně-typologický kalk. Sémantika:
druhotná predikace popisující podmět/předmět souběžně s hlavním přísudkem
(depiktiv — „přišli unavení").
Supp: ETCBC v dokumentaci u této funkce přiznává, že její definice nebyla
formálně publikována — z korpusu plyne, že označuje volně připojené periferní
členy, které ETCBC neklasifikuje jako Cmpl ani Adju (typicky volné apoziční
nebo parentetické přídavky). Berte jako reziduální kategorii.
Spojovací a oslovovací
| Kód | Český název |
|---|---|
Conj | Spojovací výraz |
Rela | Vztažný výraz |
Voct | Vokativ |
Intj | Citoslovce |
Funkce s pronominálním sufixem a kopulární výrazy
BHSA zaznamenává jako samostatné funkce situace, kdy se na slovesný tvar,
částici, citoslovce nebo modifikátor morfologicky připojí pronominální
sufix kódující buď přímý předmět (zakončení O), nebo podmět věty
(zakončení S). Důvod je technický: BHSA chápe slovní tvar jako jeden
fonologický/morfologický atom — fráze, jejíž jádro nese sufix, nese dvě
syntaktické role naráz (predikát/komplement + objekt nebo podmět).
| Kód | Český název | Vysvětlení / příklad |
|---|---|---|
PreO | Sloveso s předmětovým sufixem | Finitní sloveso + zájmenný objektový sufix (Ž 16,1 šomrēnī „chraň mě"). |
PtcO | Participium s předmětovým sufixem | Participium + objektový sufix (Ž 121,3 šomrekha „ten, kdo tě střeží"). |
PreS | Sloveso se subjektovým sufixem | Vzácné — sloveso, jehož sufix je analyzován jako podmět (např. některé pasivní qaly). |
NCop | Záporová spona | Částice ’ēn spojující podmět s predikativním doplňkem v negované bezeslovesné větě („X není Y"). Odlišuje se od Nega (běžný zápor slovesa) a od Exst (existenciální „není"). |
NCoS | Záporová spona se subj. sufixem | ’ēnennī „nejsem" — ’ēn + 1. os. sg. sufix (Gn 20,7). |
Exst | Existenciální výraz | Částice jēš / ’ajin v existenciálním užití („je tu X" / „není tu X"); věta má jen částici + jméno, žádný predikativní doplněk. |
ExsS | Existenciální výraz se subj. sufixem | ješkhā „ty jsi" (Gn 24,42). |
PrcS | Predikativní doplněk se subj. sufixem | Velmi vzácné — fráze v pozici predikativního doplňku (PreC) nesoucí subjektový sufix. |
IntS | Citoslovce se subj. sufixem | hinnī / hinnenī „hle, já jsem zde" (Gn 22,1). Patří ke skupině citoslovcí, ne podmětů. |
ModS | Modifikátor se subj. sufixem | Modifikátor (např. ‘ōd „ještě") nesoucí subjektový sufix. |
EPPr | Spona — nezávislé osobní zájmeno | Nezávislé osobní zájmeno (hū’, hī’, hēm…) vložené do bezeslovesné věty jako kopulární spona mezi podmět a predikativní doplněk („David hū’ ten král" = „David je ten král"). Nejde o podmět, ale o sponu. |
Typ fráze (BHSA type na fráze)
Morfosyntaktický typ jádra fráze.
| Kód | Český název |
|---|---|
NP | Jmenná fráze |
VP | Slovesná fráze |
PP | Předložková fráze |
PrNP | Fráze vlastního jména |
AdvP | Příslovečná fráze |
AdjP | Adjektivní fráze |
NegP | Záporová fráze |
CP | Spojková fráze |
PPrP | Fráze osobního zájmena |
DPrP | Fráze ukazovacího zájmena |
InjP | Citoslovečná fráze |
IPrP | Tázací zájmenná fráze — hlava je tázací zájmeno (POS prin): mī „kdo", mā(h) „co" |
InrP | Tázací částicová fráze — hlava je tázací částice/adverbium (POS inrg): hă-/ha-, ‘ajje „kde", ’ēkh „jak", maddūa‘ „proč", mātaj „kdy" |
Barevné konvence
Frázové bloky barevně mapují funkci na šest skupin:
| Skupina | Sémantika | Zahrnuje |
|---|---|---|
subj | podmět | Subj |
pred | přísudek | Pred, PreO, PtcO, PreS, NCop, NCoS, Exst, ExsS, PrcS, EPPr |
obj | předmět | Objc, Cmpl, PreC |
adju | adverbiální | Adju, Time, Loca, Modi, PrAd, Nega, Frnt, Ques, Supp, ModS |
conj | spojení | Conj, Rela |
voct | oslovení | Voct, Intj, IntS |
Větné bloky se barví podle kategorie věty (tři hodnoty, viz výše).
Skryté a výchozí stavy
Aby UI nebylo zahlcené značkami, některé výchozí hodnoty se neukazují:
rela = NA— samostatná věta bez explicitního vztahu (asi 76 % vět v Tanaku). Značka se nerenderuje vůbec.rela = Root— historická hodnota pro top-level (moderní BHSA používáNA). Skrytá stejně.- Vnořené vedlejší věty se v zobrazení flatten na sourozence rodiče; vztah se ukazuje jako šipková značka „→ kategorie (kl. N)" na první řádce podřízené věty.
Zdroje
- ETCBC dokumentace BHSA: docs/features/typ.md, function.md, rela.md
- Accordance ETCBC „Definitions of Syntactical Terms" (autoritativní textový výklad zkratek)
- Prudký, M. Cvičebnice biblické hebrejštiny. Karolinum 2014 (česká terminologie)