Syntaxe

Karta Stavba (MT) v panelu verše zobrazuje hebrejský verš spolu s jeho syntaktickou anotací podle BHSA (Biblia Hebraica Stuttgartensia Amstelodamensis): slova se seskupují do frází, fráze do vět a věty do souvětí. Každý prvek je vykreslen jako barevný blok s volitelnými značkami (chipy), které ukazují jeho BHSA kódy. Najdete ji na povrchu Rozbor (2), na jakékoli velikosti obrazovky — na telefonu je panel spodní šuplík a ke kartě se dostanete přejetím prstem.

Tato stránka popisuje co která značka znamená. Slouží jako referenční přehled pro čtení a studium textu.

Hierarchie zobrazení

Shora dolů jsou čtyři úrovně:

Souvětí           ← může přesahovat verše
 └── Věta         ← značky: kategorie, typ, vztah, typ textu
      └── Fráze   ← značky: funkce, typ fráze
           └── Slovo (hebrejské slovo + morfologie + překlad)

Souvětí je BHSA jednotka, která sdružuje jednu nebo více vět. Věty mohou být vnořené (vedlejší věta uvnitř hlavní) — v zobrazení jsou srovnány vedle sebe a vnoření se ukazuje šipkovou značkou s odkazem na mateřskou větu („→ Předmětná věta (v. 1)" atp.).

Co je odvozené a co pochází přímo z BHSA

ÚdajZdroj
Typ větyBHSA přímo
Vztah větyBHSA přímo
Typ textuBHSA přímo
Funkce frázeBHSA přímo
Typ frázeBHSA přímo
Kategorie větyOdvozeno — pedagogická skupina nad jemnějšími BHSA typy

Tři kategorie věty (vv / nv / snv) se počítají během přípravy dat: zařazení záleží na tom, zda je prvním obsahovým slovem klauze finitní sloveso a zda se finitní sloveso v klauzi vyskytuje vůbec.

Kategorie věty

Tři zastřešující kategorie. Určují barvu věty.

BarvaKódKategorieVysvětlení
vvVerbální větaPrvním obsahovým slovem věty je finitní sloveso (qatal, jiqtol, wajjiqtol, imperativ, kohortativ, jusiv) — po případné proklitické spojce.
nvNominální větaVěta nemá finitní sloveso vůbec. Predikace je nominální (BHSA NmCl, AjCl), zcela participiální (Ptcp bez dalšího slovesa) nebo infinitivní (InfC, InfA).
snvSložená nominální větaPrvním obsahovým slovem není finitní sloveso, ale finitní sloveso se v klauzi vyskytuje později — typicky vytknutá (X-fronted) konstrukce (X + qatal, X + jiqtol…). Tématem je nominální člen, sloveso je v komentu. Pozor: v tomto portálu neoznačuje klasickou Prudkého „trojčlennou nominální větu se zájmenovou sponou" (X — hú — Y) — to v současné anotaci nerozlišujeme.

Typ věty (BHSA typ)

Jemnější klasifikace věty, 42 hodnot. BHSA používá tříslotové polohové kódování. Každý kód zachycuje, co stojí před slovesem, jaké je sloveso, a co stojí za ním.

Klíč k rozluštění zkratek

SlotSymbolVýznam
Prefix (před V)Wvěta začíná spojkou waw
Z„zero" — věta začíná slovesem (žádný waw, žádný předsunutý člen)
X (velké)předsunutý explicitní podmět
x (malé)předsunutý nepodmětový člen (objekt, příslovečné určení, předložková fráze …)
Slovesný kmenQt / Qtlqatal
Yq / Yqtjiqtol
Im / Impimperativ
Waywajjiqtol (vždy uvozený waw; prefix slot vynechán)
Suffix (za V)0věta nemá explicitní podmět (jen v morfologii slovesa)
X (velké)explicitní podmět následuje za slovesem
(chybí)slot velkého X už byl využit v prefixu (např. XQtl, WXQt)

Velké X v jakékoli pozici tedy vždy znamená explicitní podmět; malé x (jen v prefixu) značí libovolný nepodmětový předsunutý člen.

Wajjiqtol

KódČeský název
Way0Wajjiqtol (narativ)
WayXWajjiqtol + podmět

Qatal-rodina

KódČeský název
XQtlPodmět + qatal
xQt0X + qatal
xQtXX + qatal + podmět
ZQt0Qatal v čele
ZQtXQatal v čele + podmět
WQt0Wəqatal
WQtXWəqatal + podmět
WXQtWaw + podmět + qatal
WxQ0Waw + X + qatal
WxQXWaw + X + qatal + podmět

Jiqtol-rodina

KódČeský název
XYqtPodmět + jiqtol
xYq0X + jiqtol
xYqXX + jiqtol + podmět
ZYq0Jiqtol v čele
ZYqXJiqtol v čele + podmět
WYq0Waw + jiqtol
WYqXWaw + jiqtol + podmět
WXYqWaw + podmět + jiqtol
WxY0Waw + X + jiqtol
WxYXWaw + X + jiqtol + podmět

Imperativ

KódČeský název
XImpPodmět + imperativ
xIm0X + imperativ
xImXX + imperativ + podmět
ZIm0Imperativ v čele
ZImXImperativ v čele + podmět
WIm0Waw + imperativ
WImXWaw + imperativ + podmět
WXImWaw + podmět + imperativ
WxI0Waw + X + imperativ

Nominální, participiální, infinitivní

KódČeský názevKategorie
NmClNominální věta (predikát = jméno nebo PP)nv
AjClVěta s adjektivním přísudkemnv
PtcpParticipiální větanv (snv, je-li v klauzi finitní sloveso)
InfCVěta s infinitivem konstruktnímnv
InfAVěta s infinitivem absolutnímnv

NmCl a AjCl jsou obě bezeslovesné. Rozdíl: NmCl = predikát je podstatné jméno nebo předložková fráze (Iz 1,11 „K čemu je mi množství vašich obětí?"); AjCl = predikát je adjektivum (Gn 2,18 „není dobré, aby byl člověk sám").

Strukturální a makrosyntaktické značky

KódČeský názevVysvětlení
EllpEliptická větaVěta s vypuštěným členem (typicky predikátem); rekonstruuje se z kontextu.
VoctVokativní větaSamostatné oslovení jako věta.
CPenCasus pendensLevostranná dislokace: předsunutý člen tvoří vlastní krátkou větu a v následující větě je obnoven zájmenem (resumptivem). Příklad: Gn 2,4 „Toto jsou pokolení nebes a země, když byla stvořena…".
XPosExtrapozicePředsunutí členu uvnitř téže věty; člen si zachovává svou syntaktickou roli, žádné zájmenné obnovení není potřeba. Příklad: Př 31,10 „Ženu statečnou — kdo ji najde?". Rozdíl proti CPen: extrapozice je vnitroklauzální vytčení; CPen je samostatná věta s resumptivem v následující. Pozn.: termín extrapozice v BHSA pochází z Joüon-Muraokovy tradice a označuje levostranné vytčení; v české lingvistice se extrapozicí obvykle myslí pravostranné posunutí — pro studenta tedy lépe číst „vytknutí / vnitroklauzální topikalizace".
MSynMakrosyntaktický signálVěta, jejíž funkce je na úrovni diskurzu, nikoli běžné predikace — uvozuje nové téma nebo přechod. Patří sem např. hinné, we-‘attá („a nyní"), makro-užití we-hájá / wajhí, diskurzní otvírače.
ReopOpakování úvodního členu větyOpakování úvodního prvku věty (spojka, částice, zápor) — BHSA z tohoto opakování dělá samostatnou větu. Příklad: Sd 19,23 „Nikoli, bratří moji, nikoli, nečiňte takové zlo!" (opakované al). Nejde o návrat k dřívějšímu tématu.

Vztah věty (BHSA rela)

Syntaktický vztah věty k mateřské větě. Hodnota NA (asi 76 % všech vět — samostatné věty bez explicitního vztahu) se v UI neukazuje.

KódČeský názevVysvětlení
RootHlavní větaTop-level (starší hodnota; moderní BHSA používá NA).
CoorSouřadná větaKoordinovaná s mateřskou (souřadné spojení).
SubjPodmětná větaFunguje jako podmět mateřské věty.
ObjcPředmětná větaFunguje jako přímý předmět.
CmplDoplňková (komplementová) větaVěta v pozici komplementu mateřského slovesa — nepřímý/oblikní argument vyžadovaný slovesem (např. „přísahal, že …"). Liší se od Objc (přímý předmět) a od PreC (popisuje podmět).
AdjuVěta příslovečného určeníAdverbiální (čas, místo, způsob…).
AttrPřívlastková větaVztažná věta k jmennému členu.
CausPříčinná větaVyjadřuje příčinu / důvod.
SpecUpřesňující větaSpecifikuje obsah předcházející věty.
ResuResumptivní větaVěta navazující na předchozí CPen (casus pendens) — obsahuje resumptivní zájmeno odkazující na předsunutý člen. Tj. „Toto jsou pokolení nebes a země — když byla stvořena…" (Gn 2,4): druhá věta je Resu.
PrAdSekundární přísudek (doplněk)Celá věta plní funkci predikativního adjunktu — druhotná predikace popisující podmět/předmět souběžně s hlavním přísudkem (depiktiv: „přišli unavení").
RgRcVěta v rectum-poziciVěta plnící roli rectum vazebné konstrukce — místo druhého členu genitivu (regens + rectum) stojí celá věta („den, kdy Hospodin učinil zemi"). Týká se pouze případů, kdy ve slotu rectum stojí věta; běžné jmenné genitivní vazby se anotují na úrovni fráze.
ReVoNavazující na vokativVěta obsahující odkaz / zájmeno koreferenční s předcházejícím vokativem. ETCBC tento kód nedokumentuje, výklad je provizorní.
PreCPredikativní doplněk podmětuVěta plní pozici predikativního doplňku — obligátní popis podmětu po sponovém/identifikačním slovese („X je Y" — kde Y je celá věta). Liší se od Cmpl (komplement vybírá sloveso, popisuje argument).

ETCBC poznamenává, že hodnota rela se odvozuje z funkce fráze v mateřské nebo dceřiné větě — není anotována nezávisle.

Typ textu (BHSA txt)

Diskurzní rovina věty. Jednopísmenné kódy:

KódČeský názevVysvětlení
NNaraceVyprávěcí pásmo (typicky wajjiqtol).
DDiskursDiskurzivní / argumentativní text.
QPřímá řečŘeč postavy.

Víceznakové kódy popisují vnoření: každé další písmeno = další vrstva zvnějšku dovnitř. UI label je vrstva nejvnitřnější (poslední písmeno), tooltip popisuje celý zásobník.

KódUI labelVýznam
NQPřímá řečPřímá řeč uvnitř narativu.
NQNNarace v řečiNarativní pasáž uvnitř přímé řeči uvnitř narativu.
QNNarace v řečiNarativní pasáž uvnitř přímé řeči.
DNDiskurs v naraciDiskurzivní vsuvka v narativním kontextu.

Delší zásobníky (např. QNQQN) se neuvádějí explicitně — systém použije poslední písmeno jako aktivní vrstvu a tooltip složí popis z celého řetězce.

Funkce fráze (BHSA function)

Syntaktická role fráze ve větě. Funkce určuje barvu fráze.

Hlavní členy

KódČeský název
SubjPodmět
PredPřísudek
ObjcPředmět
CmplDoplnění
PreCPredikativní doplněk podmětu

Adverbiální a modifikátorové

KódČeský název
AdjuPříslovečné určení
TimePříslovečné určení času
LocaPříslovečné určení místa
ModiModifikátor
PrAdDoplněk (sekundární predikace)
NegaZápor
QuesTázací výraz
SuppVolně připojený člen (suplement) — viz pozn. níže
FrntPředsunutý člen (vytknutý / topikalizovaný)

PrAd (doplněk): česká školní tradice (Šmilauer, Karlík) používá termín doplněk; „predikativní adjunkt" je modernější funkčně-typologický kalk. Sémantika: druhotná predikace popisující podmět/předmět souběžně s hlavním přísudkem (depiktiv — „přišli unavení").

Supp: ETCBC v dokumentaci u této funkce přiznává, že její definice nebyla formálně publikována — z korpusu plyne, že označuje volně připojené periferní členy, které ETCBC neklasifikuje jako Cmpl ani Adju (typicky volné apoziční nebo parentetické přídavky). Berte jako reziduální kategorii.

Spojovací a oslovovací

KódČeský název
ConjSpojovací výraz
RelaVztažný výraz
VoctVokativ
IntjCitoslovce

Funkce s pronominálním sufixem a kopulární výrazy

BHSA zaznamenává jako samostatné funkce situace, kdy se na slovesný tvar, částici, citoslovce nebo modifikátor morfologicky připojí pronominální sufix kódující buď přímý předmět (zakončení O), nebo podmět věty (zakončení S). Důvod je technický: BHSA chápe slovní tvar jako jeden fonologický/morfologický atom — fráze, jejíž jádro nese sufix, nese dvě syntaktické role naráz (predikát/komplement + objekt nebo podmět).

KódČeský názevVysvětlení / příklad
PreOSloveso s předmětovým sufixemFinitní sloveso + zájmenný objektový sufix (Ž 16,1 šomrēnī „chraň mě").
PtcOParticipium s předmětovým sufixemParticipium + objektový sufix (Ž 121,3 šomrekha „ten, kdo tě střeží").
PreSSloveso se subjektovým sufixemVzácné — sloveso, jehož sufix je analyzován jako podmět (např. některé pasivní qaly).
NCopZáporová sponaČástice ’ēn spojující podmět s predikativním doplňkem v negované bezeslovesné větě („X není Y"). Odlišuje se od Nega (běžný zápor slovesa) a od Exst (existenciální „není").
NCoSZáporová spona se subj. sufixem’ēnennī „nejsem" — ’ēn + 1. os. sg. sufix (Gn 20,7).
ExstExistenciální výrazČástice jēš / ’ajin v existenciálním užití („je tu X" / „není tu X"); věta má jen částici + jméno, žádný predikativní doplněk.
ExsSExistenciální výraz se subj. sufixemješkhā „ty jsi" (Gn 24,42).
PrcSPredikativní doplněk se subj. sufixemVelmi vzácné — fráze v pozici predikativního doplňku (PreC) nesoucí subjektový sufix.
IntSCitoslovce se subj. sufixemhinnī / hinnenī „hle, já jsem zde" (Gn 22,1). Patří ke skupině citoslovcí, ne podmětů.
ModSModifikátor se subj. sufixemModifikátor (např. ‘ōd „ještě") nesoucí subjektový sufix.
EPPrSpona — nezávislé osobní zájmenoNezávislé osobní zájmeno (hū’, hī’, hēm…) vložené do bezeslovesné věty jako kopulární spona mezi podmět a predikativní doplněk („David hū’ ten král" = „David je ten král"). Nejde o podmět, ale o sponu.

Typ fráze (BHSA type na fráze)

Morfosyntaktický typ jádra fráze.

KódČeský název
NPJmenná fráze
VPSlovesná fráze
PPPředložková fráze
PrNPFráze vlastního jména
AdvPPříslovečná fráze
AdjPAdjektivní fráze
NegPZáporová fráze
CPSpojková fráze
PPrPFráze osobního zájmena
DPrPFráze ukazovacího zájmena
InjPCitoslovečná fráze
IPrPTázací zájmenná fráze — hlava je tázací zájmeno (POS prin): „kdo", mā(h) „co"
InrPTázací částicová fráze — hlava je tázací částice/adverbium (POS inrg): hă-/ha-, ‘ajje „kde", ’ēkh „jak", maddūa‘ „proč", mātaj „kdy"

Barevné konvence

Frázové bloky barevně mapují funkci na šest skupin:

SkupinaSémantikaZahrnuje
subjpodmětSubj
predpřísudekPred, PreO, PtcO, PreS, NCop, NCoS, Exst, ExsS, PrcS, EPPr
objpředmětObjc, Cmpl, PreC
adjuadverbiálníAdju, Time, Loca, Modi, PrAd, Nega, Frnt, Ques, Supp, ModS
conjspojeníConj, Rela
voctosloveníVoct, Intj, IntS

Větné bloky se barví podle kategorie věty (tři hodnoty, viz výše).

Skryté a výchozí stavy

Aby UI nebylo zahlcené značkami, některé výchozí hodnoty se neukazují:

Zdroje