Vulgáta — Clementinská edice

Identifikace

Historie a kontext

Vulgáta je latinský biblický překlad, jehož jádro vytvořil Jeroným z přelomu 4. a 5. století n. l. Pracoval z hebrejské předlohy (pro velkou část Starého zákona) a z řeckého textu pro Nový zákon a některé další knihy; starolatinské verze (Vetus Latina) zčásti přepracoval, jinde nahradil. Po staletí se Vulgáta stala standardním textem západní církve.

Tridentský koncil (1546) prohlásil Vulgátu za autentický biblický text katolické církve a uložil pořídit její opravenou edici. Po neúspěšné Sixtinské Vulgátě (1590) vyšla v roce 1592 pod papežem Klementem VIII. Vulgata Sixto-Clementina, která se v lehce upravených dotiscích (1593, 1598) ustálila jako editio typica a byla v této podobě užívána až do 20. století.

Předloha a metoda překladu

Clementinská edice není novým překladem, ale revizí Jeronýmovy Vulgáty, která sjednocuje rukopisné varianty a opravuje typografické chyby Sixtinské edice. Pravopis (včetně ligatur æ, œ) a členění veršů odpovídá konvencím konce 16. století.

Datový zdroj

Číslování veršů

Vulgáta čísluje verše po svém a od masoretského schématu, na němž portál staví, se liší ve 118 kapitolách — nejde jen o žalmy. Někde se posouvá hranice kapitoly (latinské Gn 31,55 je hebrejské Gn 32,1), jinde latina spojuje dva hebrejské verše v jeden nebo naopak jeden verš dělí. Text je proto převeden na masoretské souřadnice (vg/mapping.json), takže se v paralelním zobrazení kryje verš na verš s ČEP i ostatními překlady. Vlastní latinské číslo se zobrazuje jako tlumený druhý údaj v latinské buňce — u Dan 3,24 tedy stojí latinské 3,91.

Latinské verše, které v hebrejském textu nemají protějšek, se zatím nezobrazují: modlitba Azarjášova a píseň tří mládenců (Dan 3,24–90), řecký přídavek k Ester (Est 10,4–13) a jeden verš v Neh 7. Celkem 78 veršů; jejich zobrazení připravujeme. Naproti tomu celé přídavkové kapitoly — Est 11–16 a Dan 13–14 (Zuzana, Bél a drak) — zůstávají v datech na vlastním číslování.

Lingvistická anotace

VrstvaZdrojMetodaPokrytíLicence
LemmatizacePROIEL Treebank (UD_Latin-PROIEL)ruční anotaceNový zákon — 17 % tokenůCC BY-NC-SA 3.0
LemmatizaceLatinCy la_core_web_lgautomatickáStarý zákon, deuterokanonické knihy a nepokryté části NZ — 83 % tokenůMIT (nástroj), trénovací data CC BY-NC-SA
Morfologietytéž dva zdrojeruční / automatická (viz výše)plnétytéž
Významy (glosy) — anglickyWhitaker's WORDS (slovník W. Whitakera)převzato ze slovníku, s ručně revidovaným výběrem významů~99,5 % běžné slovní zásobyvolné užití (autorovo svolení, fakticky volné dílo)
Významy (glosy) — českyvlastní vrstva BibLensautorská (LLM s ručními kontrolami; vlastní jména promítnuta z ČEP a MT)99,8 % tokenůsoučást anotační vrstvy (CC BY-NC-SA)
Syntax————

Vulgáta je zařazena v režimu hledání (search-capable): tokeny nesou lemma, morfologii i význam, takže latinský sloupec nabízí vyhledávání podle lemmat i podle českého či anglického významu (dotaz „slovo" najde verbum) a v okně slova zobrazuje slovní druh, pád, čas, osobu a další kategorie spolu s krátkým překladem významu.

Původ anotace je smíšený, a proto ani její spolehlivost není všude stejná. Nový zákon v rozsahu, který pokrývá PROIEL Treebank, přebírá ručně anotovaná data (lemma, slovní druh, morfologie) promítnutá na naši tokenizaci Klementinského textu. Zbytek Bible — celý Starý zákon, deuterokanonické knihy a části NZ, které PROIEL nepokrývá — je označkován automaticky modelem LatinCy; jde o strojovou anotaci, tedy orientační vodítko, nikoli ručně ověřená data. Na nezávislé zlaté sadě dosáhl model přesnosti 94,6 % u lemmat a 90,5 % u slovních druhů; hebraizující latina Starého zákona je pro model doména, na kterou nebyl trénován, takže právě tam je chybovost nejvyšší.

Odkud pocházejí významy (glosy). Anglická glosa je převzata z volně dostupného slovníku Whitaker's WORDS; tam, kde slovník nabízí klasický i církevní význam, byl výběr u nejfrekventovanějších sporných hesel revidován ručně. Česká glosa je vlastní autorská vrstva BibLens — žádný volně licencovaný latinsko-český slovník neexistuje — vytvořená s pomocí jazykového modelu nad anglickými a dobovými vodítky a procházená sadou kontrol: 15 teologicky posunutých lemmat (caro, iustitia, verbum, gratia…) bylo posouzeno zvlášť proti starozákonním i novozákonním výskytům a vlastní jména nejsou překládána slovníkově, ale promítnuta z ČEP a z hebrejského textu podle společných veršů (Nabuchodonosor → Nebúkadnesar), přičemž každé přijaté promítnutí bylo jednotlivě posouzeno. Měřená chybovost české glosy vážená četností slov je pod 1 % (0,77 % v nezávislém auditním vzorku); u zbylého zlomku slov bez české glosy se zobrazuje anglická. Glosa uvádí jeden převažující biblický význam na lemma — nejde o kontextové rozlišení významů (stejný princip jako u hebrejštiny a řečtiny).

Známé omezení: BibLens u latiny nerozlišuje slovesný způsob (indikativ / konjunktiv / imperativ) — datový model pro něj nemá sloupec a v1.1 tuto kategorii vědomě nepřenáší. U určitých slovesných tvarů se proto zobrazuje jen „určitý tvar" spolu s časem, rodem a osobou.

Verze a revize

RokEdicePoznámka
1590Sixtinská VulgátaKrátce po vydání stažena pro chyby.
1592Sixto-Clementina (1. vydání)Edice používaná v BibLens.
1593dotiskDrobné typografické opravy.
1598dotiskKonečná podoba editio typica.
1979Nova VulgataModerní revize (Vatikán) — v BibLens nezahrnuto (proprietární licence).

Licence a použití

Odkazy