Čtení se slovníkovými glosami

U kteréhokoli původního textu lze zapnout glosy: za každým dostatečně vzácným slovem se objeví jeho krátký slovníkový význam. Text zůstává textem — nevzniká z něj seznam slovíček.

Glosy jsou vrstva: zapínají se v nabídce Vrstvy ▾ v horní liště, kde platí pro celou sadu textů najednou a kde se dá u jednotlivého textu udělat výjimka. Klávesa l dělá totéž.

Ke stejné vrstvě vedou ještě dvě cesty — obě proto, že vrstvy nemají bydlet jen v jedné nabídce:

• Nastavení → Vrstvy (⚙ v pravém šuplíku) na počítači i na telefonu. Je to tentýž ovladač nad týmž nastavením, jen na místě, kam se chodí pro všechno ostatní.
• Zobrazení textu (tlačítko Aa) na telefonu: přepínač Glosy a odkaz Vrstvy… do plné nabídky. Velikost písma a glosy jsou obojí „jak text vypadá", takže patří vedle sebe.

Glosy se kreslí na obou povrchech čtení: ve Čtení uvnitř sloupce (mřížka verš–řádek zůstává) a v Rozboru v hlavním textu, tedy v tom, který luštíte. Na telefonu jsou v Rozboru výchozím stavem vypnuté — vedle spodního šuplíku by soupeřily o tutéž úzkou míru řádku; zapnete je stejně jako jinde a volba se pamatuje.

Co glosa je a co není

Glosa je slovníkový význam lemmatu, ne překlad tohoto verše. מִשְׁפָּט se čte „soud / právo" kdekoli stojí — právě proto, že jde o heslo ze slovníku. Kontextový překlad najdete v souběžném českém sloupci; glosa vám má pomoci rozluštit slovo, ne nahradit překladatele.

Režim se proto jmenuje Čtení se slovníkovými glosami. Pojem interlineární je vyhrazen pro zobrazení zarovnání MT↔LXX a s tímto režimem se nesmí plést.

Práh: které slovo glosu dostane

Glosovat se dá jen to, co čtenář neumí. Nabídka Vrstvy ▾ má tři stavy:

Prostřední stav rozbaluje hladinu: pod přepínačem se objeví výběr, kolik textu má být glosováno.

Pod výběrem je ještě přepínač Glosovat vlastní jména (viz níže).

Jednotkou je pořadí lemmatu v žebříčku četnosti dané edice, ne absolutní počet výskytů: „500. nejčastější slovo" znamená v hebrejštině i v řečtině totéž tvrzení o slovní zásobě čtenáře, kdežto „méně než 200 výskytů" ne — Septuaginta je čtyřikrát větší korpus než Nový zákon. Konkrétní pořadí se záměrně nikde neukazuje: je to interní veličina, kterou o sobě nikdo neodhadne.

Práh je globální pro daný jazyk, nikoli počítaný pro každou kapitolu zvlášť. Kdyby se přepočítával, totéž slovo by bylo glosováno v jedné kapitole a v jiné ne — a padl by celý model „tohle slovo už umím". Hustota se proto mezi kapitolami liší.

Prahy jsou vedeny pro každý jazyk zvlášť (hebrejština, řečtina, latina) a platí i pro aramejské části Daniela a Ezdráše, které jsou v datech součástí hebrejského textu. Ovladač ale píše hladinu pro všechny tři jazyky najednou: konkrétní pořadí za každou hladinou je interní kalibrace („5 % běžícího textu" vyžaduje v Septuagintě jiné číslo než v hebrejské bibli), kdežto „glosuj vzácná slova" je jedno rozhodnutí čtenáře.

Vlastní jména jsou zvláštní třída

Glosa u קָרְבָּן je význam. Glosa u חֶצְרוֹן je jméno v češtině — jiná informace, a pro čtenáře, který se lopotí s neznámým jménem, jedna z nejužitečnějších věcí na obrazovce. Vlastní jména jsou navíc skoro vždy vzácná, takže je vybere každý práh.

Proto se glosují, a to i tam, kde by je práh jinak přeskočil. Týká se to hebrejského textu a Vulgáty — řecká morfologie značku vlastního jména nenese, takže u řečtiny se tato třída nerozlišuje.

Funkční slova se neglosují nikdy

Spojky, předložky, členy, zápory, částice a pomocná slovesa glosu na žádné z hladin nedostanou. Nikdo nepotřebuje vysvětlit et, in, אֲשֶׁר nebo ὁ, a jejich glosy („totiž", „nebo") jsou čirý šum.

Jedinou výjimkou je Všechna slova (a jí odpovídající všechna podporovaná): ta slibuje všechno, co má slovníkové heslo, tedy to také dodá. Je to záchranná brzda pro začátečníka, který luští svou první kapitolu a opravdu chce vidět, co je הַ.

Paradox hapaxu

Čím vzácnější slovo, tím jistěji ho práh vybere — a tím méně jistá je jeho slovníková glosa. U slova doloženého jednou v celém korpusu stojí význam na etymologii, na starých překladech a na dohadu; u slova doloženého tisíckrát na ničem takovém stát nemusí.

Režim tedy nabízí nejsilnější pomoc přesně tam, kde si ji nejméně zaslouží. Není to chyba ovládání, ale vlastnost věci — a akademický portál to má říct nahlas. U vzácného slova si glosu ověřte v odborném slovníku dřív, než na ní něco postavíte.

Co glosy nedělají

• Nekopírují se. Označíte-li text a zkopírujete jej, dostanete zdrojový text s čísly veršů a bez glos. Výzkumník, kterému se do citace vloudí střídavě hebrejská a česká slova, přišel o jeden ze svých hlavních postupů.
• Neobjeví se při najetí myší. Glosa je režim, ne bublina — text, který se přeskládá při každém pohybu myši, se nedá číst.
• Nemění data. Jde o zobrazovací vrstvu nad czech_gloss (a anglickým slovníkovým heslem u MT a řečtiny); nic se nikam neukládá.