Čtení se slovníkovými glosami

U kteréhokoli původního textu lze zapnout glosy: za každým dostatečně vzácným slovem se objeví jeho krátký slovníkový význam. Text zůstává textem — nevzniká z něj seznam slovíček.

Glosy jsou vrstva: zapínají se v nabídce Vrstvy ▾ v horní liště, kde platí pro celou sadu textů najednou a kde lze u jednotlivého textu nastavit výjimku. Klávesa l má stejnou funkci.

K této vrstvě vedou ještě dvě další cesty:

• Nastavení → Vrstvy (⚙ v pravém panelu) na počítači i na telefonu. Jde o tentýž ovladač v hlavním nastavení aplikace.
• Zobrazení textu (tlačítko Aa) na telefonu: přepínač Glosy a odkaz Vrstvy… do úplné nabídky. Nastavení velikosti písma i glos se týká vizuální podoby textu, proto jsou umístěny společně.

Glosy se zobrazují na obou površích čtení: ve Čtení uvnitř sloupce (mřížka verš–řádek zůstává zachována) a v Rozboru v hlavním zkoumaném textu. Na telefonu jsou v Rozboru ve výchozím stavu vypnuté, aby na úzkém displeji nesnižovaly přehlednost; lze je však zapnout stejným způsobem a volba zůstává uložena.

Co glosa je a co není

Glosa představuje slovníkový význam lemmatu, nikoli kontextový překlad daného verše. מִשְׁפָּט se uvádí jako „soud / právo" bez ohledu na konkrétní výskyt, neboť jde o heslo ze slovníku. Kontextový překlad naleznete v souběžném českém sloupci; glosa slouží k usnadnění četby původního textu, nikoli jako náhrada překladu.

Režim se proto jmenuje Čtení se slovníkovými glosami. Pojem interlineární je vyhrazen pro zobrazení zarovnání MT↔LXX a s tímto režimem se nesmí plést.

Práh: které slovo glosu dostane

Glosovat se dá jen to, co čtenář neumí. Nabídka Vrstvy ▾ má tři stavy:

Prostřední stav rozbaluje hladinu: pod přepínačem se objeví výběr, kolik textu má být glosováno.

Pod výběrem je ještě přepínač Glosovat vlastní jména (viz níže).

Jednotkou je pořadí lemmatu v žebříčku četnosti dané edice, ne absolutní počet výskytů: „500. nejčastější slovo" znamená v hebrejštině i v řečtině totéž tvrzení o slovní zásobě čtenáře, kdežto „méně než 200 výskytů" ne — Septuaginta je čtyřikrát větší korpus než Nový zákon. Konkrétní pořadí se záměrně nikde neukazuje: je to interní veličina, kterou o sobě nikdo neodhadne.

Práh je globální pro daný jazyk, nikoli počítaný pro každou kapitolu zvlášť. Kdyby se přepočítával, totéž slovo by bylo glosováno v jedné kapitole a v jiné ne — a padl by celý model „tohle slovo už umím". Hustota se proto mezi kapitolami liší.

Prahy jsou vedeny pro každý jazyk zvlášť (hebrejština, řečtina, latina) a platí i pro aramejské části Daniela a Ezdráše, které jsou v datech součástí hebrejského textu. Ovladač však nastavuje hladinu pro všechny tři jazyky současně: konkrétní pořadí za každou hladinou je interní kalibrace („5 % běžícího textu" vyžaduje v Septuagintě jiné číslo než v hebrejské bibli), zatímco volba glosovat méně častá slova představuje jednotné uživatelské rozhodnutí.

Vlastní jména jako zvláštní kategorie

Glosa u slova קָרְבָּן představuje význam. Glosa u חֶצְרוֹן je jméno v češtině — specifická informace, která pro čtenáře studujícího méně známá propria představuje významnou pomůcku. Vlastní jména jsou navíc většinou vzácná, takže je zvolený práh obvykle zahrne.

Glosují se proto i tam, kde by je nastavený práh jinak přeskočil. Týká se to hebrejského textu a Vulgáty — řecká morfologie označení vlastního jména nenese, proto se u řečtiny tato kategorie nerozlišuje.

Funkční slova se neglosují

Spojky, předložky, členy, zápory, částice a pomocná slovesa glosu na žádné z běžných hladin nedostanou. Běžné gramatické elementy jako et, in, אֲשֶׁר nebo ὁ nepotřebují glosu a jejich uvádění by zbytečně snižovalo čitelnost.

Jedinou výjimkou je volba Všechna slova (a jí odpovídající stav všechna podporovaná), která zahrnuje všechna hesla obsažená ve slovníku. Slouží jako pomoc pro začátečníky, kteří při četbě prvních kapitol potřebují ověřit i základní tvary včetně členu הַ.

Paradox hapaxu

Čím vzácnější slovo je, tím spolehlivěji jej nastavený práh zahrne — a tím méně jistá bývá jeho slovníková glosa. U slova doloženého v celém korpusu pouze jednou (hapax legomenon) stojí určení významu na srovnávací etymologii, starověkých překladech a kontextuální rekonstrukci; u frekventovaných slov je význam lexikálně pevně ustálen.

Tato funkce tedy nabízí nejvýraznější oporu právě tam, kde je interpretace nejméně jistá. Nejde o nedostatek rozhraní, nýbrž o přirozenou vlastnost korpusové lingvistiky. U vzácných slov a hapax legomena je proto nezbytné ověřit glosu v kritickém odborném slovníku dříve, než z ní vyvodíte výkladové závěry.

Co glosy nedělají

• Nekopírují se. Označíte-li text a zkopírujete jej, zkopíruje se zdrojový text s čísly veršů a bez glos. Tím je zajištěno, že zkopírovaná citace obsahuje výhradně původní znění bez vložených českých ekvivalentů.
• Nezobrazují se při pouhém najetí myší. Glosa představuje stabilní režim čtení, nikoli bublinovou nápovědu (tooltip).
• Nemění data. Jde o čistě zobrazovací vrstvu nad atributem czech_gloss (a anglickým slovníkovým heslem u MT a řečtiny); zdrojová data zůstávají beze změny.